Když jsem se na začátku června dozvěděla, že celé prázdniny strávím na stáži v dublinské centrále Googlu, oslavila jsem to několikaminutovým skákáním a skleničkou koly v bufetu u Pleschinger See. Kdybych věděla, co mě čeká, slavila bych nejspíš v nejdražším lineckém baru. Nebo skákala celý den.
V očekávání
Do Dublinu jsem se vydala na začátku července, pár dní po návratu z půlročního studijního pobytu v Rakousku. Těšila jsem se, ale můj odjezd provázely výkřiky jako: „Řekněte, ať neodjíždím!“ nebo „Pojeď se mnou!“. Čekala jsem další zkušenost, možná jsem myslela i na mezinárodní zářez v životopisu. Nečekala jsem ale to, že měsíc po návratu do Prahy budu brečet po svých milovaných spolubydlících, neméně milovaných kolezích, zmrzlině a po městě, které mě dostalo hned první den při několikakilometrové „procházce“ s dvacetikilovým kufrem.
Býti opravářem
V Googlu jsem si rychle zvykla. Na pěkné věci se totiž zvyká snadno. Googlí atmosféra je nakažlivě pozitivní téměř za každých okolností. Často si stýskám po úsměvech, dobré náladě, ale i aktivním přístupu, který mi u lidí v Čechách tolik chybí. Na úvodním školení v Googlu nám říkali: „Když vidíte, že se něco pokazilo, neptejte se, kdo to spraví, ale pokud můžete, pusťte se do toho sami!“. Když jsem tuto moudrost opakovala první den při vytírání rozlitého kafe, obdivně se mě ostatní zeptali, jestli jsem se tento přístup naučila v H1.cz 
Jeden den v Googlu
Jak bylo v Googlu? Snad vám každodenní život bývalé Googlerky přiblíží koncentrovaný zápis z jednoho nabitého pracovního dne:
Sprint v deštivém ránu do Gordon House. Promočené balerínky za 3€. Nástup na snídani v půl devaté. Oblíbený stůl stážistů, který se s koncem léta začal vyprazdňovat. Čerstvě vymačkaný pomerančový džus, ta divná houska s dírou a heřmánkový čaj. Dobré ráno! Usednutí k desku a spletení hesla. Jako pokaždé. Práce. Milovaná práce. Zamávání na Ceci, která sedí na druhé straně kanceláří. Emailem přichází jídelníček a je tu vybírání, do jaké budovy se půjde na oběd. Na sushi do druhé budovy! Ne, prší, jdeme na ruské menu. Oběd a mluvíme česky. Kafe a zmrzlina. Hele, vidím pražskou kancelář ve videokonferenci. Mají to tam hezké. Meeting. Tak bych to chtěla mít i u nás. Rychlé, věcné a neskutečně inspirativní. Večer na pilates a zastrkování břicha na povel. Cestou domů zastávka ve Sparu pro láhev vína. Vybírá Oli – Francouzka se nikdy nesplete. Film, tancování, party, večeře, konzert. Nechce se mi neexistuje. Usínání po půlnoci s pocitem, že tenhle den za něco stál.
Perličky z Googlu
Víte, že:
- v dublinském Googlu pracuje přes tisíc zaměstnanců?
- dublinští Goolgeři si nesmí brát do práce své domácí mazlíčky?
- jako Googler můžete jít na školení do kuchyně nebo na výuku vaření kávy?
- existují Googleři, kteří neumí programovat?
A tohle asi víte určitě: Google je nejatraktivnějším světovým zaměstnavatelem. Mně se taky líbí.
S odstupem času mohu s jistotou říct, že několikaměsíční čekání a někdy infarktové příjímací řízení se opravdu vyplatilo. Dublin i Google stál za to.
